5.10.2016

Pavel Kozák

                                     

Dopis vládě ČR „Co v ČR funguje místo Ministerstva sexu?“

                                                                                                                     

Vážení přátelé,

ministryně a ministři vlády ČR,

 

s potěšením konstatuji, že se naše republika obrací směrem k prosperitě – viz. zpráva o zvýšení minimální mzdy – a tak můžeme mít konečně chvilku na přemýšlení o tak nadčasovém tématu, jakým je vztah civilizace a sexuality.

 

Zdědili jsme nesystémovost


            Za minulých vlád bylo toto téma řešeno nevyváženě a ne zcela demokraticky. Píši Vám, protože prosím, abyste sledovali tuto situaci a v rámci svých programových strategií ji zlepšovali.

 

Sexuální menšiny

            Typickým příznakem nedemokratičnosti je fakt, že sexuální menšiny jsou v médiích i ve veřejném prostoru zastoupeny, jakoby byly většinami. S veřejnou motivací jejich problémů vzniká neopodstatněný dojem, že je sexuální problematika vyřešena. Většinové společnosti je však přes 90 procent, a ta jsou mediálně podreprezentována.

 

Přeshraniční souvislosti

Stačí se podívat na nedávný protest Polek proti zpřísnění potratového zákona v Polsku. Jejich protest se ovšem zčásti odehrával u nás, a důsledky jejich zákona poneseme i my v podobě „potratové turistiky“. Na tomto příkladu je nám jasné, že sexuální kultura je politikum, a to mezinárodního dosahu. Totéž se týká pandemie HIV a šíření dalších sexuálně přenosných nemocí, což neopomněla EU ve svých dokumentech zmiňujících HIV spolu s tuberkulózou a malárií.

Nemusíme snad v mezinárodních souvislostech vzpomínat, že příliv mladých mužů z jiných kultur do Evropy již své sexuální projevy předvedl – a nepochybně ještě předvede. Nijak tedy nevylučujme obracet se na orgány EU, ale zejména Vyšegrádské 4, a řešit situaci na nadnárodní úrovni.

 

Teologie a medicína


            Bonmot říká, že za Freudových časů byla zpovědnice nahrazena pohovkou psychoanalytikovou. Od té doby se také táhne medikalizace sexuality – ovšem s nepřestávajícími připomínkami církví. Někdy však vzniká dojem, jakoby si lékaři a faráři přehazovali určité téma – typicky pornografii - jako horký brambor. Jindy zase působili vědci jako mluvčí náboženských lobbies.

Tradičně také mluví některá náboženská sdružení o sexu více než jiná. Jde ale o to, zda také hovoří odborněji a zda nejsou zatížena svými dogmaty přes rozumnou hranici třetího tisíciletí?

Ačkoliv jde o významné civilizační síly, nelze přehlížet, že náboženství a medicína nezastupují celek společnosti, ani všechny odbornosti, které mají se sexualitou něco do činění.

           

 

Věda


            Pozoruhodná je v této souvislosti neochota Akademie věd ČR vstoupit do veřejného prostoru se svými – jak její název říká – vědeckými argumenty. Jedním z nich by také byla kritika vlivu náboženských společenství, a to na základě spojení výzkumů exaktních a humanitních věd. První věc, o níž se má vláda starat, je alokace zdrojů podle závažnosti témat. A zde zmiňovaná témata jsou urgentnější, než řada dalších, jakkoli perspektivních a inspirativních.

            Vědeckou metodou by se také mělo řídit utváření universitních oborů a přidělovaná stipendia či granty.

 

Média


            V oblasti sexuality informovala média za předchozích vlád ještě nevyváženěji, než v jiných oblastech. Satiricky to zmiňuje Dr Zl. Pastor ve své Sexualitě ženy, kde mluví o humoristické a drastické perspektivě dvou osobností obvykle hovořících o sexu z televize. Vzhledem k tomu, že i samotných oborů, které vstupují do hry, je víc než dva (viz 1. kap. Pornografie od I. Tangové zmiňující např. umění, politiku a právo), je nám jasné, že si média nedělala starost s cílenou dramaturgií. Otázka je, jak svou funkci v oblasti naplňování etických kodexů plní mediální rady a ombudsmani.

            Novým fenoménem souvisejícím se sexem je Internet a několik oblastí šířících po něm sexualitu a názory na ni, včetně masívního obchodu se sexem. Má být usměrňován nebo má být svoboda projevu bez zábran? Nedávná papežská exhortace Amoris Laetitia pornografii zmiňuje, ale směrnici nedává. Politické strany a jejich koaliční vláda ovšem stanovisko mít musí, jakkoli by církve zaujímaly pozici mrtvého brouka.

K více či méně úspěšnému fungování vlády by měli voliči přihlížet před příštími volbami. Sexualita by tedy měla být odstavcem volebních programů.

 

Dvě obvyklá témata

 

            V předchozích letech se vždy před volbami kampaňovitě vyskytla dvě témata: školní sexuální výchova a legalizace prostituce. Další fází bylo, že vystoupili zástupci církví a z pozice lépe vědoucího „usměrnili“ naši parlamentní demokracii. Nejen ale, že jejich diktát neprošel demokratickým procesem, ba ten, který se rozvíjel, pozastavily. Nevíme však často, o co se opírají i v rámci své vlastní doktríny a jaké jsou směrnice církevních představitelů.

 

 

Interdisciplinární tým

 

Když se řekne „ministerstvo sexu“, řada lidí se zasměje, protože to řadí někam mezi žerty typu „ministr folklóru“ či „ředitel Zeměkoule“. Když ale dojde zrovna třeba na polské potraty u nás či na ČR jako překladiště HIV mezi Východem a Západem, myslím, že si uvědomíme, jak aktuální je řešení této problematiky na vládní – tedy mezioborové a přitom koordinované a finančně podložené – úrovni. Smích se pak jeví jako pubertální příznak malé informovanosti.

Ať už se ten mezioborový tým bude jmenovat komise nebo dokonce ministerstvo, je právě teď vhodná chvíle se nad jeho založením a působením zamyslet.

 

Je samozřejmostí, že Vám nabízím veškerou součinnost a pomoc, nakolik mé vzdělání a zkušenosti stačí!

Se srdečným pozdravem a s díky za zájem

 

Pavel Kozák

podpis, kontakt