Jak má tedy vypadat majoritní sexuální výchova?

Hydepark s paní J.Jochovou znamenal nepochybně předěl a vyjasnění ohledně toho, jak jsou rozdány karty ve věci sexuální výchovy v ČR za časů Nečasů. Ačkoliv její zoufale amatérské vystoupení byl - demokratickou perspektivou hrající o nadpoloviční většinu - fiaskem, nelze zavírat oči nad překvapivými 18ti procenty, jež získala. Vyplývá z toho neoddiskutovatelný fakt (s výhodami i nevýhodami), že sexuální výchova bude zřejmě dělená. Jen je potřeba dostatečně veřejně zdůrazňovat, že si katoličtí rodiče nesmějí činit monopolní nárok na titul "zodpovědný rodič".

Jako člověka s křesťanským backgroundem mě jen mrzí, že katolíci nevysílají do médií kvalifikovanější mluvčí. Takto se obávám, že utrpí i tradování toho nepochybně hodnotného z křesťanství, totiž bratrsko-sesterské lásky.

Maslow a Kámasútra

Protihráčem paní J. Jochové bývá Dr R. Uzel s jeho tezí, že sexuální výchova není výchovou k sexu, ale k odpovědnosti ve vztahu k sexu. Je-li tedy hra o sexuální výchovu rozehrána tak, že nám civilizační instituce nabízejí buďto fóbii z kondomu na banánu nebo odpovědnost (takže bychom měli možná tendenci vděčně přijmout aspoň tu odpovědnost), je třeba připomenout že Maslowova pyramida lidských potřeb zdaleka není tak jednorozměrná. 

Až si Maslowovu pyramidu prohlédnete, s úctou si vzpomeňte na naplnění života vírou, prospěchem a rozkoší podle dávné Kámasútry. Ta je svého druhu "Písmem Svatým" kulturního zakotvení sexuality. Co se stalo, odestát se nemůže - a pokud jsem už jednou (na setkání se zodpovědnými rodiči) konfrontoval pana ministra školství Mgr. J. Dobeše s opačným pohledem, než má VORP, totiž s faktem, že verzí Kámasútry se prodává snad ještě více, než Biblí, a on - jak vidíme - dává jednostranně přednost katolické ortodoxii (dokonce aniž by byla zastoupena v Parlamentu ČR), uráží nikoli mě, ale jednu z nejvýznamnějších kulturních knih lidstva. (Jakou to má výhodu pro budoucí úspěch VV, jež zastupuje, je opravdu záhadné...)

Spotřebitelské hnutí nebo družstvo?

Už po několikáté tady motivuji, že sexuální výchovu platíte v daních, protože Rámcový program vzdělávání byl vyvíjen podle demokratických principů. Tomu by spíš odpovídal princip spotřebitelského hnutí, které by panu ministrovi a jeho straně připomínalo, co jsme si - prostřednictvím volebních lístků - u něj objednali.

Pokud už ale zástupce VV svévolně demokratické principy porušuje, asi nám nezbývá, než systematicky vzdělávat naše mladé lidi o sexualitě nějak "alternativně" - což je ovšem nesmyslné slovo, když mluvíme o většině populace.

Ovšem i kdyby se měl rozvíjet další systém sexuální výchovy - tentokrát pro většinu a nejen k odpovědnosti - asi bude dobře jít si na MŠMT ČR pro peníze ze svých daní jak Gándhí pro sůl.

Výbor sexo-pozitivních (také, s dovolením, zodpovědných) rodičů musí neméně sledovat, co nám kdo bude nabízet!

Pokud tedy MŠMT ČR - doufejme jen pod vedením VV - učinilo samozvanou ředitelkou sexuální výchovy paní Nevím, asi nám nezbývá, než vytvořit vlastní výbor pro majoritní sexuální výchovu - tentokrát ale už nebrzděný kompromisy s katolíky. Jejich pětina populace jistě už stojí za naplánování alternativních hodin pro jejich děti místo sexuální výchovy. 

Většina dětí se ale může od této chvíle vzdělávat v sexualitě opravdu komplexně a bez ústupků, což je nepochybně velká výhoda!

Takový výbor sexo-pozitivních zodpovědných rodičů musí vyvíjet systematický tlak na MŠMT ČR, aby kvalifikačně zajišťovalo plošné pokrytí sexuální výchovy pro většinu dětí a zároveň sledovat sám produkt nabízený dětem. Monopol dodavatele nevede ke kvalitě! 

Jako příklad můžeme uvést nové kompendium Sexuologie (P. Weiss a kolektiv), kde jsou - v rámci 744 stránek - pornografii věnovány celé 4 stránky, tedy půl procenta. Zopakujme neuvěřitelný fakt, že pornografie vydělávala v USA před krizí víc, než Google, Microsoft, eBay a Yahoo! dohromady. Intuitivně je nám tedy jasné, že takto masívní civilizační fenomén nelze pojmout adekvátně k jiným podtématům sexuologie na čtyřech stránkách (ledaže by šlo o slovníkové heslo, což v tomto případě nejde: je to esej).

Při agentáži lektorů nemusí výbor (a jeho metodické a výkonné složky) ani tak zajímat, jestli ten či onen uchazeč něco neví nebo se tomu vyhýbá. Rozhodující je přesně specifikovat objednávku tak, aby pokrývala i ožehavá a kontroverzní témata.

Protože se sexuologie vyhýbá filosofii (a filosofie sexuologii), asi neuslyšíme argument, že od Descartova cogito-sum se umíme na svá - třeba i absurdní - jednání podívat "shora": totiž ten, který komentuje, že myslí, je někdo jiný, než ten, který právě myslí. Daleko radikálněji to platí v oblasti sexu, jenž je - jakmile je nastartován - iracionální. Zatímco se tedy katoličtí aktivisté tváří, že jim není jasná distinkce mezi teoretickou reflexí a samotným prováděním (aby se vyhnuli pro ně tabuizovaným tématům), sexo-pozitivní zodpovědní rodiče mohou filosofickou profesionalitu využít ve prospěch postupného zasvěcování mladých lidí do čehokoliv kolem sexu. A nejsou to jen ona varování, tedy pouhý argument odpovědností, ale cokoliv dalšího kolem sexu. S postupujícími léty budou dnešní mladí lidé s nejrůznějšími fenomény spojenými se sexem konfrontováni - ať už životní praxí, vlastní zvědavostí anebo fantazií.

Aniž bychom tedy na fóbii z banánu v kondomu reagovali jinou fóbií, je třeba počítat s tím, že nám ne každý nabízí opravdu encyklopedickou informaci, a navíc musí naše děti být informovány o tom, že je třeba počítat s vrstevníky, kteří sexuální výchovou neprošli. - Neméně je ale potřeba ponechat i otevřené dveře pro ty mladé lidi, kterým byla sexuální výchova upírána - ovšem až po jejich 18tém roce věku, kdy si o svém dovzdělání mohou rozhodovat sami.

Pokud cítíte sexuální výchovu jako aktuální téma pro Vás osobně,
a patříte mezi sexo-pozitivní zodpovědné rodiče,
ozvěte se mi, prosím, vážení přátelé:
nezbývá nám, než zmíněný systém Gándhí...