9.12.2011

Vážený pan 

Petr Dvořák,
generální ředitel České televize Praha

na vědomí: Rada ČT

K dopisu pana předsedy Rady ČT, Doc. PhDr. M. Uhdeho, Pavlu Kozákovi
ze dne 28. 11. 2011, č.j. 297/11, který Vám přeposlal

Vážený pane generální řediteli ČT,

vzal jsem na vědomí, že Vám pan předseda Rady ČT přeposlal korespondenci se mnou, protože obecně spadá do Vaší kompetence.

(Během dalšího uvažování – pokud tomu rozumím správně? - mi došla zvláštní skutečnost, že Rada ČT Vás hodnotí zpětně, ale nesmí vstupovat do dramaturgického procesu na jeho začátku. Nebudu ji tady ale dále rozebírat: berte ji, prosím, jen jako jeden podnět.)

V tomto dopise se soustředím na následující okruhy:

1. obecná, kulturologická rovina,

2. případné přispívání mě - jako osoby - programům ČT,

3. příklad nápadu (včerejší Ta naše povaha česká), který v pořadu nezazněl,

4. pozice ČT coby veřejnoprávního, celospolečenského činitele vůči aktivitám na sociálních sítích a jejich možnostem.

ad 1

I když byla moje korespondence s Radou ČT nadále svěřena Vám, nabízím i Vám spolupráci na obecné, kulturologické rovině. (Proto jsem se také obracel na Radu ČT, a to s dopisem motivujícím "počet barev palety sexuologických témat na obrazovce".)

ad 2

Pokud by se Vaše případná odpověď mně na předchozí nabídku omezila jen na doporučení, abych se – jako osoba přicházející s podněty zvenčí – obrátil na určité dramaturgy ("kteří jedině mohou rozhodovat, co bude v jejich pořadech"), mohu Vám sdělit, že

a) vyjádření dramaturgyně ČT už mám: paní Anna Becková mi svým mailem z 29.9.2005 (13:02) sdělila (v přesné citaci) následující:

Vážený pane Kozáku, knížku */ jsem v ruce neměla, byla prý předána dramaturgyni paní macákové. V každém případě Vám ale mohu sdělit, že se spoluprací nepočítáme. Zdravím Vás. Anna Becková
[*/ mou publikaci "Sexuárium ve středu města", kterou jsem předal pracovnici sekretariátu, podepsána Ješetová (?)]

Vzhledem k tomuto zamítavému stanovisku (a v kontextu sexuologického tématu) je ale zajímavé, že knížka sama se ztratila, takže nemohlo dojít ani ke konsensuální dohodě se mnou, že přes negativní stanovisko dramaturgie ČT si určitá osoba smí knížku ponechat jako propagační exemplář.

b) Podobný osud měl soubor s textem mé knihy po výběrovém řízení na "Den D". Dramaturg ČT si ho nechal poslat na svůj mail zabyly či zabily@centrum.cz, ale ani mi za něj nepoděkoval, ani mě nezařadil mezi účinkující. Snad bych – i při jeho negativním stanovisku - očekával mail přinejmenším s vyjádřením, že "něco takového do pořadu opravdu nechceme" a "Váš soubor jsem proto vymazal".

c) Poučen těmito dvěma případy jsem při přihlášení do pořadu "Máte slovo" o sexuální výchově už formuloval svůj zájem – při rozhovoru s paní J. Horskou - tak, že mi nejde o osobní účast, ale o účast kohokoli, kdo by (rámcově) zastával mé stanovisko.

Bohužel, pořad Máte slovo dopadl opět tak, že v něm moje stanovisko nezaznělo, ať už od kohokoliv. (Nebudu teď rozebírat, nakolik proporcionálně byla/nebyla společnost jako celek zastoupena.)

Opakuji ale, že na tom je – vzhledem k sexuologickému tématu – pozoruhodné, že ve dvou případech měly osoby z ČT osobně zájem moje texty mít - - což by ale bohužel naznačovalo a ukazovalo na latentní dvojtvářnost naší civilizace (jíž jsou redaktoři ČT také reprezentanty): něco jiného mě zajímá osobně a něco jiného si troufnu odvysílat.

Přitom připomínám, co jsem už napsal Radě ČT, totiž že zmíněná knížka se po několika letech (a bez jakékoli mé další aktivity) dostala mezi doporučenou literaturu
na 1. Lékařské fakultě UK.

ad 3
Pokud nedojdeme – předpokládám, že díky kulturologické debatě 'ad 1' –
k vyhodnocení a přehodnocení těchto jevů, rozumím tomu tak, že mám písemně vyjádření dost významné dramaturgyně ČT, že se spoluprací se mnou nepočítáte.

Z toho ale vyplývá mj. to, že svůj nápad doplňující včerejší pořad "Ta naše povaha česká" nebudu posílat ČT. Ten pořad dával – zdánlivě dost nelogicky – dohromady vlastenectví a sexuální výchovu. Tak, jak to bylo podáno, to působilo jako dost neumělý pokus vpašovat do jednoho tématu téma, které je momentálně hodně zviditelněné. Nicméně spojení mezi – řekněme – vlastenectvím a sexuologií existuje, ale jsem na pochybách, jaký je poměr dramaturgů ČT ke mně. - Je jasné, že u takovéhoto případu je třeba také přihlédnout k duchu Kodexu ČT a ptát se, zda "někteří jsou si rovnější"?

ad 4

V současné době, pro níž je charakteristické sdružování se v sociálních sítích Internetu, mohu (a zřejmě i budu) na tuto situaci reagovat tak, že své texty budu – alespoň prozatím (viz 'ad 1') – posílat jen osobám s důvěryhodným profilem na těchto sítích.

Zároveň jsem kontaktoval Policii ČR s návrhem, že jim budu přeposílat každý ze svých textů na sociálních sítích, aby nevznikl ani stín podezření, že vytvářím ilegální subkulturu. (Je třeba přesně odlišit, že "kdo není na obrazovce, nemusí dělat nic ilegálního", a to dokonce když k tomu využívá jen Internetu a píše jen pro vymezený okruh čtenářů.)

Za situace, kdy televizní technologie umožňuje něco a internetová něco jiného, stojí ovšem veřejnoprávní ČT před závažným rozhodnutím, zda bude nadále mapovat opravdu pokud možno veškeré dění ve společnosti?

Další otázkou je nevyužití televizní technologie ke zveřejnění podnětů, které by mohly přinést určité řešení snižující utrpení a zlepšující životní styl, a tedy potenciální úspěch naší vědy, a konec konců i zaměstnání a obživu řadě lidí.

S díky za zájem a s pozdravem

Pavel Kozák,

adresa