13.04.201                 

Vážená paní

PhDr Běla Hejná

náměstkyně pro řízení Sekce kabinetu předsedy vlády

 

Čj. 9114/2017-OSV             

věc: Mezioborový poradní organ vlády o sexualitě                              

 

 

Vážená paní doktorko,

 

děkuji Vám za dopis a přeji hezké Velikonoce Vám i Vašim kolegyním a kolegům na Úřadu vlády ČR! Děkuji i za jejich přispění při řešení „mého“ případu, od pana předsedy vlády, až po paní Linhartovou v podatelně J

1.      Jistě Vás nemusím přesvědčovat o smyslu poradních orgánů vlády, když je sami zřizujete. Zrovna ze sexuologických konferencí vím, že jinde ve světě žijí lidé ještě rizikověji, než u nás v Evropě – což dokazují i statistiky HIV, takže je vidět, že je evropská státní správa docela osvícená.

Jen opakuji, že působí podivně, když sexuální minority svůj výbor mají, ale pro zřízení téhož výboru pro ostatní problematiku související se sexem většiny lidí se hledají vysvětlení, proč ji nezřídit.

Pokud je komise funkční, pak je to jistě praxí ověřený nástroj. Nicméně – jako občan – jsem se až do této naší korespondence vládními komisemi nezabýval, a to z toho radostného důvodu, že státní správa funguje dobře (nebo aspoň uspokojivě), za což děkuji.

V oblasti sexuality bohužel ale vidíme řadu patologií, a protože jsem si ji (i proto) vybral za životní téma, začal jsem hledat metodiku řešení. V tomto smyslu mám komise rád – jakkoli by mi (jako v těch ostatních oborech) jako občanovi stačilo, když ty patologie budou postupně řešeny, ať už s komisí nebo bez ní a jinou metodikou, kterou si pro tento případ Vláda ČR zvolí.

Ty patologie jsou historického původu. Můžeme říci, že v oblasti sexuality panuje neuvěřitelný fatalismus, srovnáme-li ji s obory, kde je věda a ekonomický přístup samozřejmostí. Mrzí mě na lékaře i faráře, že k řadě sexuálních fenoménů – typicky k prostituci – přistupují jako k nějaké přírodní danosti, místo co by se sexualita řešila perspektivou slasti jako motivace. To by ovšem šlo proti křesťanským axiomům znevažujícím sexuální slast – jakkoli je to proti nejzákladnější životní empirii. V době HIV se tím dostáváme dokonce k dimenzi hříchu (samotných náboženských činitelů) – před láskou k bližnímu dávají přednost lpění na historických dogmatech. Chybovati je totiž lidské, v chybě setrvávati je ďábelské.

Na protiargumentaci ovšem nedojde, protože neexistuje komise, kde by jim to mohl estetik (v kooperaci s neurologem) říci. Tím se dostáváme k paradoxu barona Prášila, který sám sebe vytáhl za vlasy z bažiny.

2.      Je jen příznačné, že v programu nadcházejícího Světového sexuologického kongresu v Praze [www.was2017.org] nevidím prezentaci někoho z pornografického průmyslu – což by umožnilo jeho grilování z pléna. Pak ovšem máme přinejmenším dvě sexuality. Tou třetí by mohl být reálně provozovaný sex, jehož veřejně viditelná část probíhá na nudistických plážích.

3.      Protože jsme absolventi téže fakulty, mohu se odvolávat na aristotelský styl myšlení o adekvátním odrazu reality v naší řeči. Pokud tedy mohu uvažovat o vydávání týdenního bulletinu o sexuálních kauzách v médiích, jako o projektu zajímavém pro čtenáře, pak je to také určitý příznak aktuálnosti tématu.

4.      Základní („laboratorní“) výzkum lidské sexuality se od 60-tých let vypařil a „povolovačky“ neexistují.

Masters & Johnsonová Nobelovu cenu nedostali, ačkoli s výsledky jejich tehdejšího výzkumu rozdílů sexuální křivky žen a mužů se setkáváme denně, v publicistice i v našem životě – a to je příznačné a zaznívá to i v dnešních těžkostech se zřízením komise.

Dnešní „výzkum“ je jen popis situace, který nehledá řešení problémů – jakkoli sexuologové rádi vystupují i v roli politiků. Příliš mnoho lidí totiž žije ze sexuálních patologií zažitých v naší civilizaci!

Pokud jde o civilizační reflexi např. natáčení porno-videa by hygienik řadu scén nepovolil, a to jak pro samotné protagonisty (tím spíš, že jejich nemoci se pak léčí ze společného pojištění), tak pro návodný charakter viděného na mladou generaci.

Na druhou stranu – vracím se ke komisi – by usměrnila jednoznačné odsudky vizuálně sdíleného sexu ze strany církví, protože ne každé hominidské „opičení“ je špatné a rizikové. Filmy (spolu s populární hudbou) obecně formují styl doby a je přepjaté to démonizovat. (Pop-music církve naopak rády asimilují, a to až příliš - z hlediska zduchovnění.)

5.      Je-li to právě profesor sexuologie, kdo jezdí po okresní silnici vražedným stylem, neudivuje mě to. Arogantní styl chování se mezi medicínskými sexuology vyskytuje častěji než jinde, protože se v jejich rukách akumuluje mnoho vlivu od terapeutického přes profesorský až po moc soudního znalce. Přitahuje tedy určité typy osobností, a ty se pak chovají stejně ve společnosti, v oboru i na silnici. Není to tedy náhoda, ale silná metafora, že tím nebezpečným profesorem byl právě sexuolog. - Medikalizovaná sexuologie rozhodně potřebuje rozumné vymezení mezi blízkými obory. I to je tedy důkaz potřeby interdisciplinarity.

V této souvislosti ještě jednu poznámku ke zmíněnému odkazu na Světový sexuologický kongres [www.was2017.org]. Připadá mi nevhodné, aby ČR reprezentoval – přímo na hlavní stránce – člověk, proti němuž je státem vedena žaloba. Prosím, abyste o tom informovala Vládu ČR. (Možná o tom WAS neví? Když to organizujeme my, možná by stačilo se s nimi spojit a taktně je na tuto skutečnost upozornit?)

 

Srdečně Vás tedy zdravím, paní doktorko, a doufám, že se při tolika argumentech – jakkoli si nedělám nárok na encyklopedičnost – ve zdraví setkáme po parlamentních volbách znovu nad tématem, jak řešit problematiku sexuality většiny (i menšin) na vládní úrovni!

 

 PODPIS                                                    

Pavel Kozák,
ADRESA, KONTAKT